Krmivo

S manželem se můžeme považovat za zasloužilé pejskaře. Seznámili jsme se téměř před dvaceti lety díky tomu, že jsme měli psy stejného plemene- americké kokry. Já dvě feny s průkazem původu, on psa bez průkazu. Jedna z fenek v té době byla ani ne roční a velmi nadějná, tak jsme již spolu začali jezdit po výstavách. Na jedné z výstav jsme objevili stávek s krmivem Royal Canin a protože jsme chtěli pro naše psy kvalitu, tak jsme přešli na tuto značku. Do té doby jsme krmili všemi možnými granulemi, jen tak dostupnými v různých obchodech pro zvířata, ale pevnou značku jsme neměli. Změna stravy a její kvalita se začala celkem rychle projevovat na kvalitě srsti a kondici všech zvířat, co jsme měli. Čas ubíhal a my jezdili po výstavách, odchovávali štěňata, pak psi postupně stárli a my stále kupovali značku tohoto krmení. Nejdříve kategorii pro mladá zvířata, pak pro dospělé, mezitím pro štěňata a pak pro staré psy.

Uběhlo hodně času a nám odešel poslední pejsek z éry američanů za duhový most. Rozhodování o dalším psu do domácnosti a jeho plemenu nebylo jednoduché, ale nakonec do rodiny přišlo štěňátko anglického kokra. Za tu dobu, co jsme s manželem byli spolu, tak jsme přehodnotili situaci a z několikačetné smečky chlupatých stvoření, jsme došli k závěru, že budeme mít doma jen jednoho psího kamaráda. Tomu se budeme věnovat a jen a pouze jeden bude náš rodinný kamarád. Druhý pes se u nás doma objevoval tehdy, když jsme mým rodičům hlídali jejich fenku. V době příchodu štěňěte k nám, jí byly dva roky. My jsme vždy zajišťovali krmení pro nás i pro rodiče, takže ona stále jedla granule Royalky.

Manžel chtěl pro nový přírůstek to nejlepší a začal na internetu zkoumat kvalitu krmiva různých značek. Zjistil, že to, čím jsme doposud všechny naše psy krmili, za ty roky ztratilo svoji kvalitu. Značka si nesla jméno z dob minulých, ale kvalita se stala podprůměrnou. Není se čemu divit, několikrát změnila místo výroby a nakonec i majitele. Lidé byli navyklí ji kupovat, stejně jako my, ale nevšimli si na zvířatech, že už to není to, co to bývalo. Studoval, zkoumal různé testy krmiv a nakonec vybral jedno krmivo, které mělo výborné hodnocení a my tím začali krmit. Nejen našeho psa, ale i fenu mých rodičů.

Naše štěně prospívalo, mělo nádhernou srst. Fena rodičů asi po dvou měsících srst začala měnit. Z matné a urousané se najednou stala krásná a hustá. Začala vypadat jako medvěd. Kdo má fenu amerického kokra v bílo-černé variantě ví, že je to na srst barva problematická. Většinou skoro žádnou srst nemají. Ona by ji mohla po změně krmiva rozdávat. Rok uběhl jako voda, manžel výběr krmiva střídal a vždy vybíral podle hodnocení dané značky a konkrétního druhu. Krmivo jsme kupovali vždy ve velkém balení a rozdělili mezi našeho psa a fenu rodičů.

Oba krásně prospívali. Fena stále vypadala jako medvěd, musela se stříhat častěji, ale náš pes se najednou začal stále více odrbávat. Zprvu jsme tomu nevěnovali moc pozornosti, až jsem jednoho dne Chika důkladně prohlédla. Jaké bylo mé zděšení, když jsem zjistila, že na těle má spoustu malých růžových pupínků, které si drbe a kůže okolo se trochu i loupe. Nebyly na jednom místě, ale téměř po celém těle. Když jsme se zaměřili s manželem na jeho srst, tak jsme si i všimli, že je horší. Zkrátila se a nebyla již tak lesklá, jako dříve. Netušila jsem proč. Fena byla v pohodě, ale on měl problém. Že by to bylo stravou mne vůbec nemohlo napadnout. Oba jedli to samé. Hlavou mi prolétla myšlenka: „ Asi je pokousaný od blech a má na ně alergii.“ Jenže nic jsem nenašla, ani jednu malou potvůrku. Zkusila jsem tedy, zda by mi on sám neřekl, co ho trápí. Některá zvířata se mnou komunikují a on je jedním z nich. Ani nevím co, jsem očekávala. Jeho odpověď byla celkem pochopitelná: „Všechno mne svědí. Venku je mi lépe, ale doma mne to svPřehled příspěvkůědí, čím dál tím více.“

Byla jsem bezradná, nevěděla jsem proč a on sám mi to neřekl. Co s tím? Jít na veterinu, nechat udělat stěry, zda třeba nemá nějakého parazita? Nechat udělat krevní testy, zda netrpí nějakou alergií? Toto jsem zamítla. Vím, že je to vždy na dlouhé lokty a já chtěla řešení hned. Napojila jsem se na Universum a žádala radu a pomoc. Odpověď přišla okamžitě: „Je potřeba vytestovat zda se jedná o alergii nebo parazity, či něco jiného.“ Vzala jsem tedy kyvadlo a nechala si říci příčinu. Velmi rychlé a jednoduché řešení. Je to alergie. Ale na co? Další odpověď byla stejně jasná. Krmivo. Sice jsem nyní znala příčinu svědivosti, ale co s tím? Nikdy jsem takový problém neřešila, ale vždy je nějaké poprvé. Opět pomoc Universa přišla téměř okamžitě. Něco mi říkalo: „ Zkus vytestovat vhodnost krmiva!“ Vzala jsem tedy znovu do ruky kyvadélko a s otázkou na procentní vhodnost pro zdraví a kondici, toho co právě Chiko jí, jsem ho nechala pracovat nad tabulkou procent. Kyvadlo se neomylně zastavilo nad číslem 55%. S údivem a zděšením jsem si četla složení krmiva a v duchu jsem přemýšlela: „Není v něm nic závadného, naopak, vše je pro psy velmi prospěšné. Tak proč?“ Ve složení mne upoutala jedna výrazná složka krmiva – losos. S velkou nedůvěrou, v to, že právě tato složka by mohla dělat problém, jsem znovu kyvadlo požádala o odpověď. K mému překvapení jsem dostala kladnou odpověď. Nyní už jsem se tedy dostala k jádru problému. Náš pes má alergii na rybí složku, lososa a proto je celý osypaný. Toto krmivo je pro něj nevhodné. Stále s lehkou nedůvěrou jsem vzala opět kyvadlo a zkusila zjistit vhodnost toho samého krmiva pro fenu mých rodičů. „Tak asi to bude pravda! Čuba žádný problém nemá.“, kyvadlo ukazuje 100% vhodnost.

Manžel moji práci sleduje se zájmem a snaží se také pomoci. Je zřejmé, že budeme muset změnit krmivo. Napojená na Universum dostávám rady, jak postupovat. Nejdříve vytestovat vhodnost krmiv pro oba psy, aby ani jednomu nedělalo problém. Tedy aby bylo 100% pro oba. Změnit krmivo a začít léčit našeho psa na odstranění projevů alergie – detoxikovat ho. Také Universum radí do stravy u něj po dobu léčby přidávat vitamin B.

Začínám se tedy řídit radami. Manžel vybral několik druhů krmiv a já postupně zjišťuji, zda ano, či ne. Není to jednoduché. Když je něco vhodné na 100% pro psa, tak to není zase úplně vhodné pro fenu a naopak. Nicméně asi třetí krmivo sedí. „To by bylo, tak ho objednáme!, říkám manželovi a začínám hledat, jaký vitamin B bychom měli přidávat a v jakém množství. Znovu googlujeme a vyhledáváme na internetu, až narazíme na určité balení Pangaminu. Kyvadlo neomylně odpovídá: „Ano, toto je ono!“ a následně napoví v jakém množství a jak přibližně dlouho podávat. Vše objednáno a já začínám léčit našeho psa energiemi. Z předešlých informací vím, že se situace pomalu změní, ale že to bude trvat minimálně čtrnáct dní.

Kožní problémy našeho Chika začaly pomalu odeznívat. Jeho srst opět získala lesklost a zdravý vzhled. Drbání absolutně ustalo. Ano vše trvalo až do úplného odeznění asi tak měsíc a půl, ale už po těch čtrnácti dnech jsme viděli změnu. Nikdy by mne nenapadlo, že pes může být alergický na lososa!

Asi tak po čtvrt roce jsme potkali kamarádku Katku, která byla úplně unešená z našeho čtyřnohého kamaráda. „No ten je nádherný. Ježiši, ten má tak nádhernou hedvábnou srst! Takovou srst bych chtěla pro našeho Čárlího. On ji má takovou matnou, krátkou. U kůže je hezká, ale čím dál od těla je ošklivější, jako kdyby nebyla celá vyživovaná “, rozplývala se nad naším psem a zároveň smutně konstatovala kondici psa svého. Manžel začal rozhovor a vyptával se jí čím krmí. To co říká, mi silně připomínalo nás a naši anabázi s krmivem. Prý kvalitou od Royal Canin, na což manžel kontruje svými poznatky o tom, že kvalitní to bylo kdysi, nyní je to podprůměrné, ale že jsme tím dříve také krmili. Při pohledu na našeho psa se zájmem poslouchá a chtěla by tedy začít krmit tím, co my. V této chvíli ale manžel začíná vyprávět naši zkušenost s alergií a také to, jak a čím jsme to řešili. Katka na mne hleděla sice s určitou dávkou nedůvěry, ale s nadějí, že by to mohlo Čárlímu pomoci, mne požádala o pomoc.

Následující den mi přes email poslala odkazy na tři druhy krmiva, které si vybrala. Vhodnost se ukazovala různě, od 80 do 100% a já ji tedy zpět odeslala jeden druh, který by měl Čárlímu pomoci. Ze své iniciativy a zvědavosti jsem si ještě zjišťovala, na kolik procent bylo vhodné původní krmivo, do kterého ještě přidávala pro chutnost lososový olej. Samotné krmivo bylo vhodné na 50%, ale tím jak tam přidávala losovou složku, na kterou je mimochodem náš pes alergický, tak se vhodnost zvýšila na sedmdesát. Vše jsem ji napsala, ještě s dodatkem, že ten lososový olej byl prospěšný jako přídavek, ale u toho nového krmiva ho přidávat vůbec nemusí. Velmi rychle mi přišlo od ní poděkování za pomoc, a že jídlo pro Čárlího má už objednáno.

Dny ubíhaly a my se po dalších dvou měsících opět potkaly. Radostně mne zdraví: „ Paty super! Moc díky! Čárlí vypadá úplně jinak. Chlupy se mu prodloužily, po celé délce vypadají zdravě a nádherně se leskne. Prosím tě, až budu chtít dát Čárlímu něco jiného, můžeš se mi na to podívat? Zatím jsme tedy ještě ten pytel nezkrmili a chutná mu to, ale chtěla bych mu to příště zase nějak obměnit. On je taková popelnice a určitě bude mít ze změny radost. “ S úsměvem ji poslouchám a uvnitř mne hřeje to, že jsme uměla pomoci. To, s čím jsme měli my problémy a bylo mi ukázáno řešení, tak pomohlo i někomu jinému.

Zablokovaná páteř

Budík hlásí sedm hodin. Vstávám a začínám vypravovat syna do školy. Vstává se mu s lehkostí, ani myšlenka školního dne mu nekazí ráno. Je natěšený na odpoledne, kdy odjíždí s manželem a kamarády na závody. Jede se závod mistrovství ČR v downhillu a on už je v duchu na kopci a jede s větrem o závod dolů. Odchází a já mám chvíli pro sebe. Dělám si ranní kávu a přemýšlím, jak si užiji víkend o samotě, jen s naším psem.

Ze snění mně vytrhne opět budík. Manžel vstává. Najednou ale slyším z ložnice zoufalý hlas: „Paty, prosím tě, pojď sem!“. V hlavě mi bleskne otázka, co se stalo. Ten hlas je takový zvláštně zoufalý. Zvedám se ze sedačky a už stojím v ložnici u postele. Nechápu. Nic se mu nestalo, nikam nespadl, jen leží na posteli. Dívá se na mne zoufalýma očima a jen hlesne: „ Vůbec nemohu hnout krkem, ani se sám nezvednu z postele, neotočím se“. No tak to je opravdu paráda! Za pár hodin mají odjet, jedou naším autem a je na něm závislých dalších pět kluků. Vzhledem k jeho křečovitému výrazu ve tváři nevím, jak dnes odřídí dvě stě kilometrů, aby všechny dostal do místa určení a zítra kluci ráno byli připraveni ke startu. Pokouší se pohnout, ale bolest mu nepovoluje ani centimetr pohybu. V hlavě se mi začne odvíjet scénář, který pronáším nahlas: „ Tak s tímhle nic neudělám. Tak to dnes zrušíš a nikam nepojedete“. Ani nečekám na odpověď a řešení zamítám. Náš syn by byl opravdu hodně zklamaný a ostatním klukům z auta by to přineslo veliké komplikace. Neměli by se tam jak dostat. Přeci jen Morava není za rohem a jedná se o mistrovství.

Bolesti zad jsem již několikrát řešila u různých lidí, ale nikdy ne v tomto akutním stavu, kdy by se nemohli ani pohnout. Netroufám si, ale napadá mne, že bych mohla požádat Yvettu o pomoc. Dělá terapie, pracuje s energiemi a mám od ní zasvěcení. Věřím jí, tak zvedám telefon. Jenže bohužel, nemá čas. Nicméně alespoň mi pár větami dodává důvěru, že to mohu zvládnout sama.

Jsem opět v ložnici a pronáším: „ Tak jo, jdu to zkusit. Lež a nic nedělej, za chvíli se vrátím“. Celkem zbytečná slova, stejně dělat nic nemůže, když se nemůže hýbat. Stále moje důvěra v schopnost toto rychle vyřešit není stoprocentní. Vytahuji karty a ptám se Universa, zda manželovi dnes mohu pomoci tak, aby mohl vstát a odjet pryč. Toto jsem potřebovala vědět. Karty jsou příznivě nakloněny. V sestavě objevuje žaludský král, listový král i srdcový svršek. Nebude to úplně v pořádku, ale bolest se podaří utlumit a odjedou. Dobře. Tak pokračuji. Beru do ruky tužku a papír a kreslím, co způsobuje bolest. Ani se nedivím. Jde tam spousta negací. Beru tedy červenou pastelku a při pronášení formulky odpojuji negace a transformuji v lásku. Pomocí rukou přiložených nad papírem začínám energie usměrňovat. Je to velmi hluboko. Ani nevím, kam mne to táhne, ale je to silné. Nejde to ale úplně. Přichází mi myšlenka ohně a spálení negací. Odcházím s malůvkou na balkon a papír opět za pronášení formulky a prosby spaluji. Vím, že to není vše. Jsem na začátku rychlo léčby.

Vracím se z balkonu a sedám si k manželovi na postel. Je mi ho líto. Už sice nemá ve tváři tak křečovitý výraz, ale vidím, jak trpí bolestí. „ Karty mluví celkem pozitivně. Nakreslila jsem si tě a nechala negace spálit. Teď na tobě budu pracovat přímo. Lež. Tak uvidíme, co bude.„

Přikládám ruce na různá místa jeho těla, kam mne to táhne. Palce u nohou, plosky, kolena, podbřišek, ramena a opět podobné kolečko. Soustřeďuji se na myšlenku léčení a odstranění bolesti. Pročišťuji meridiány, pokouším se dostat do příčiny a nechávám místa harmonizovat. Cítím, že energie ode mne proudí a on ji vstřebává do sebe. Po hodině přestávám. Usnul. Nevadí, odcházím potichu z ložnice a zavírám za sebou dveře. Už nic neřeším. Prostě ho nechám jen tak ještě tak půl hodiny spát a pak se uvidí.

Půl hodina uplynula, tak ho jdu vzbudit. Nemám žádná očekávání, jsem bez jakýchkoli myšlenek. „Tak co, jak ti je?“ Mlčí, ale jeho pohyb naznačuje, že asi už to nebude tak dramatické. Celkem se usmívá a pomalu zkouší otočit hlavou na polštáři. Jde to! Zkouší se opatrně posadit na posteli. Daří se mu to! Mám radost. Pomalu z postele vstává. Sice neskáče, ale je celkem pohyblivý. Děkuje mi za pomoc. Usmívám se a vracím mu odpověď „ Za hodinu se na tebe ještě podívám na dálku a něco ti pošlu. Počítej s tím, že to ještě nebude úplně v pořádku, ale odjedete. Přes víkend se na tebe ještě znova podívám a budu na tobě ještě trochu pracovat. Měl bys to přežít. Spraví se to!“

Je na něm vidět, že se mu znatelně ulevilo. Oproti tomu absolutně nepohyblivému ležícímu stvoření, je nyní mrštný jako lasička. Začíná balit na závody a čeká na syna, aby mohli odjet. Hybnost se mu stále zlepšuje. Jsou tři hodiny a společně odjíždí užít s závody a setkání s longborďáky.