Chenneling

Channeling je získávání informací ze zdroje pomocí myšlenek. Komunikace s duchovními bytostmi, zvířaty, květinami. Takto lze získat různá poselství, která pomohou na cestě duchovního rozvoje. Velmi důležité je ale správné napojení. Protože informace můžete získávat nejen od Světla. Vzhledem k tomu, že tyto bytosti nevidíme (většinou), tak s námi může komunikovat kdokoli. Mohou to být i naše „rozumové myšlenky“, zrovna tak jako diskarnáti, či jakékoli jiné entity (jakákoli negativní bytost). V případě špatného napojení nás to může svést ze „správné“ cesty. Lze se napojit na cokoli a já postupem času zjistila, že nejen mohu komunikovat s bytostmi světla, ale že jsem přístupná i ke komunikaci se zvířaty i květinami. Květiny mi mohou říci, zda mají žízeň, či potřebují jinou hlínu a místo. Zvířata zase s čím mají problém. Zajímavé je, ale že i pejsci, s kterými se spojuji nejčastěji, jsouswirls-69963_1280 jako lidé. Například jsem v jednom obchůdku pro domácí mazlíčky potkala malou čivavu. Taková bojácná psí holčička. Tak jsem si myslela, že si s ní jen tak „promluvím“. Překvapením pro mne bylo, že komunikovat vůbec nechtěla, ale ne že by se bála, prostě že se se mnou prý vůbec bavit nebude, že nevidí důvod a nemá to zapotřebí. Pyšná princezna. Nebo jsem se chtěla bavit s naší fenkou, když spala. Odpověď byla také zamítavá, že teď spí a bavit se nebude.

Lze komunikovat i s dušičkami ostatních lidí. Ale zda jsem začala být velmi opatrná. V tomto případě se mi totiž stala taková úsměvná příhoda, kdy moje blízká osoba ležela ve vážném stavu na JIP. Byla téměř půlnoc a vzhledem k tomu, že jsem od dané osoby měla svolení jí na dálku energeticky pomáhat, tak jsem tak i činila. Stav byl opravdu vážný, užívala značnou dávku léků a sedativ. Doktoři si nevěděli rady, tak jsem si s ní chtěla přes její dušičkou promluvit o jejích postojích, co ji trápí, abych mohla lépe cílit pomoc. Toto jsem dělala ale u ní i dříve během hospitalizace . Nejdřív mi říkala, že teď je unavená a že se jí moc bavit nechce. Nicméně po chvíli se začala bavit a já vysvětlovala, jak to je, co by měla změnit a přijmout, aby se fyzické tělo dalo do kupy. Nebyla to hádka, spíš něco nechtěla slyšet a přijmout. Pak jsme rozhovor ukončili. Druhý den jsem byla navštívit danou osobu v nemocnici. Začala mi vyprávět, že jsem tam v noci byla, že jsem se s ní pohádala, akorát neví proč. Vzhledem k tomu, že to bylo na JIP a působily sedativa, tak to vypadalo, že mluví hodně z cesty. Pak se mnou mluvil doktor a říkal, že tomu vůbec nerozumí. Podle výsledků z vyšetření a laboratoře, by měl můj blízký být v bdělém stavu, ale on se prý podle toho jak se chová a komunikuje, ještě neprobudil z umělého spánku a mozek je mimo. Nejenže mi totiž tato osoba vyprávěla, že jsem tam v noci byla, ale stejné informace, respektive útržky naší „vzdálené komunikace“ podávala i lékařům. Takže již jsem v této komunikaci opatrnější, protože někdy opravdu může, jak to cítím já, způsobit v druhé osobě zmatek. Zmatek co je sen a co skutečnost.