Automatické písmo

Stejně jako u kresby, nic co napíši, neovlivňuji. Pouze píši to, co mi přichází jako informace od zdroje. Od nějaké světelné bytosti, kterou požádám o radu, či která se se mnou spojí, aby mne vedla. Ke mně tyto informace přicházejí pomocí myšlenky, tedy jasnovědění. Neslyším žádné hlasy, i když tuto schopnost mám také otevřenou, ale jasnoslyšení mívám občas v rámci snů. To je ale absolutně neřízené. Někdy prostě potřebuji dostat nějakou informaci, uklidnění, tak ji dostanu takto. Když píši, tak se ptám na konkrétní věci a žádám pomoc, radu. K písmu jsem se dostala náhodou. I když jsem tak rok před prvním psaním měla nutkání to zkusit a líbilo se mi to, nezačala jsem. Připadalo mi to složité. Dostala jsem se k informaci, že si mám vzít sešit a zapisovat co mne napadne a postupem času zjistím, že píši věci automaticky, ze srdce a že spousta myšlenek vychází ne z hlavy, ale z mého vnitřku – srdce. To pro mne ale bylo zdlouhavé, číst mezi řádky nebo postupem času něco „pilovat“. Takže jsem toto zavrhla a teprve po roce , jsem cítila, že mám konečně začít, protože mám dostat konkrétní informace. Tak jsem zkusila psát. Když jsem vzala poprvé tužku a papír do ruky, nebylo to zapisování nějakých mých pocitů, ale jakýsi diktát, týkající se mé cesty. Co dělám a co bych neměla, abych se posunula dál. Žádné výtky, příkazy. Jen upozornění a jakýsi jiný pohled. Popsala jsem dvě A4 a nestačila se divit, když jsem si to znova četla. Rozhodně bych si nic takového nevymyslela. Vlastně to byl pravý opak toho, co jsem dělala. Z prvního písma mi utkvěla jedna zásadní informace, kterou jsem do té doby možná věděla, to nevím, ale rozhodně si nepřipouštěla. Bylo mi řečeno, že pokud chci pomáhat ostatním, tak nejdřív musím pomoci sama sobě. Nejdříve se mám starat o sebe a pak teprve o ostatní. Doslova: „ Aby bylo okolo tebe světlo, sama musíš světlem být. Ty sama se musíš cítit dobře a být pozitivní, pak se okolo tebe bude světlo rozšiřovat. Je to jak úsporná žárovka, nejdřív svítí slabě a postupně začne více a více zářit a osvětlovat větší prostor kolem sebe. Pokud se nebudeš sama nejdřív starat o sebe, nemůžeš ostatním ukazovat směr, pomáhat.“ Možná se to zdá jasné a samozřejmé, ale pro mne do té doby nebylo. Kdykoli měl kdokoli jakýkoliv problém, tak jsem ho hned na základě jeho prosby řešila. Ale neřešila jsem vůbec sebe. Nerelaxovala, neodpočívala, na sebe zapomínala. Výsledkem byla únava, nespokojenost, smutek, ale nejen to. Říká se, podej prst, a sežerou ti celou ruku. Tak přesně to bylo u mne. Pak mi klidně volali známí kdykoli a očekávali, že kdykoli pomohu, že jim kdykoli budu věnovat svůj čas. Z původně jedné otázky v kartách se stal třeba hodinový rozhovor. Od jedné rychlé pomoci prostřednictvím poslání pozitivní energie se stala pro tyto lidi rutina, že si mohou kdykoli zavolat a já kdykoli pošlu, a to hned. To vše na úkor mého času, mé práce a zadarmo. Pomoc ostatním se stávala mou každodenní prací, vše zadarmo a vše na úkor mne. Nejen, že jsem za tyto služby nic nechtěla, byla jsem ochotná kdykoli pomoc, ale dokonce se stávalo, že jsem poděkování dostala jen málokdy a o tom, že jim má práce pomohla jsem se dozvěděla teprve ve chvíli, když opět potřebovali pomoc. Na sebe jsem neměla už ani čas, ani energii a ještě ke všemu jsem starost o sebe pokládala za zbytečnou a své problémy odkládala. Veliký omyl, na který mne upozornilo právě první automatické písmo. Jenže každý máme nějaké své úkoly, něco co potřebujeme zvládnout a i toto bylo a občas stále je pro mne něco, co nemám úplně zpracováno. Od té doby jsem ještě dostala pomocí chennelingu, karet i kyvadla toto upozornění několikrát. Ale troufám si říci, že se snažím tento úkol opravdu zvládat a postupně se mi to daří, čím dál tím více. To je i informace pro vás. Nejdřív jste vy a pak teprve ostatní.

Písmo mi pomáhá spolu s channelingem při automatické kresbě. K tomu co nakreslím, mi přicházejí touto cestou informace.